Odvodňovací štola pod Strahovským klášterem

Hlavním účelem štoly bylo odvádění průsakových vod. Proto je dno vydlážděné cihlami a ve stísněném profilu se poměrně strmě vzhůru špatně šplhá.

Odvodňovací štola vede z Velké strahovské zahrady od parkové cesty (dnes ulice Raoula Wallenberga) do systému historických drenážních chodeb pod Strahovským klášterem. Vyzděná štola se napojuje na rozsáhlejší podzemní labyrint v prostoru pod východním křídlem kláštera, ve kterém dnes sídlí Památník národního písemnictví.

Historie

Strahovský klášter založený roku 1143 patří k nejstarším v českých zemích a jeho prastarému původu odpovídá také členitost a technologické řešení jednotliých staveb. V dobách, kdy prakticky neexistovaly izolační materiály, bylo jediným způsobem jak udržet základové zdivo velkých staveb, jakými byly kláštery a hrady, suché, vybudovat podél základů štoly, které byly schopny odvádět od zdiva prosakující vodu a současně přivádět z vnějšího prostředí suchý vzduch, který mohl absorbovat vlhkost již do zdí zasáklou. Základové drenážní štoly tak lze najít prakticky u všech skutečně starých staveb, Strahovský klášter nevyjímaje.

Další důležitá funkce štol mohla umožňovat tajný vstup či únik z objektu pro případ ohrožení v průběhu obléhání, přivádění čerstvé vody ze vzdálenějších pramenů nebo naopak odvod splaškových vod a odpadů mimo objekt (výjímečně se pak lze u podobných staveb setkat se zvláštními štolami sloužícími třeba pro naslouchání polohy nepřítele nebo v pozdějších dobách jeho podminování). Poměrně rozsáhlý systém podzemních štol a sklepů pod Strahovským klášterem v různých obdobích plnil víceméně všechny tyto funkce.

Po rekonstrukci provedené v 80. a 90. letech 20. století je většina štol pod Strahovským klášterem vyčištěna a udržována v poměrně dobrém stavu. Výše položené štoly jsou vykopány přímo v pískovcovém podloží kláštera, dvě odpadní štoly mířící do Velké Strahovské zahrady vedou měkčí horninou v poměrně značném sklonu a jsou proto zpevněny střídavě cihlovou a kamennou vyzdívkou.

Popis

Mělké údolí mezi Petřínem a Jánským vrškem, potažmo Pražským hradem je prameništěm mnoha potůčků a drobných toků, dnes bez výjimky zakanalizovaných. O vydatnosti oblasti svědčí množství upravených i neupravených studánek v parku. Zakládání staveb ve vlhkém prostředí proto vyžadovalo vybudování drenážních štol a odvedení vody mimo budovy, tedy dolů z kopce. Hlavní odvodňovací štola proto míří z areálu Strahovského kláštera na východ do Velké Strahovské zahrady. Vlivem zanedbání údržby v moderních dobách, kdy byla část drenáže přepojena do městského kanalizačního systému došlo k zanesení a propadům štol. Jeden z propadů, po kterém bylo vybudováno provizorní zakončení štoly, se nachází nedaleko parkové cesty, nyní ulice Raoula Wallenberga v této zahradě.

Od propadlého vstupu vyzděná odvodňovací štola dlážděná cihlami poměrně strmě stoupá asi 35 m přímo ke klášteru, kde prochází pod obvodovou zdí a ústí do nepravidelného prostoru - sběrače, odkud se rozbíhají štoly různých profilů do několika směrů. Opodál vede kolmo vzhůru, snad až do nejvyšších pater kláštera, kamenem vyzděná svislá větrací šachta. Méně významné drenážní štoly se dále větví a zmenšují profil. Hlavní odvodňovací štola zahýbá k jihu a podél mohutné základové zdi prochází v podobě úzké chodby o výšce několika metrů k jihu. Několik odbočujících chodeb je i v roce 2015 zasypáno závalem. Nedaleko svého horního konce byla štola v rámci rekonstrukce v 90. letech 20. století zpevněna nepříliš vzhlednou vyzdívkou z vápenopískových cihel a do stropu štoly byl instalován kovoý čtvercový poklop ústící na východní nádvoří kláštera.

Po rekonstrukci propadu v klášterní zahradě v roce 2015 je štola bezpečně uzavřená a nepřístupná. Vstup do podzemí kláštera je zakázán.

Stísněnými prostory se lze z Velké klášterní zahrady postupně dostat až pod budovy Památníku národního písemnictví.

Že by tu opět čekala odvážná školačka?

A. B. a M. V. 1941. Podle odborníků by tento nápis mohl být důkazem, že se v podzemí Strahovského kláštera za 2. světové války skrývali partyzáni.

Budovy Strahovského kláštera jsou staré téměř 900 let. Necelé tisíciletí přestavování, požárů, válek a proměn se podepsalo na poslepovaném stavu chodeb.

Pozdější zadzívky, propojky, průrazy a odbočky udělaly ze systému odvodňovacích štol a větracích šachet pod klášterem nepřehledný labyrint chodeb.

Některé šachtice stoupají kamenným zdivem z podzemí až do vyšších pater kláštera.

Systém štol je ještě rozsáhlejší. Koncem 80. let 20. století proběhlo vyčištění většiny drenážního systému, který opět plní svoji dříve porušenou funkci, ale některé chodby jsou stále neprůchodné a obestřené tajemstvím.

Nejmenšími drenážními štoličkami je zapotřebí se plazit v prachu země po břiše.

Naopak chodby podél základů hlavních klášterních budov jsou leckde vysoké i několik metrů. Kdysi vybudované osvětlení je dnes již nefunkční.

Přemýšlíme, zda je možné, že tato kamenná podzemní chodba je stará 872 let.

Nachází se tu vhodné místo pro zachycení té hezčí a příjemnější části výpravy.

A zde pro změnu mužská část neboli jediná fotografie, na které je autor fotografií, který proto není jejím autorem.

Na horním konci čeká krátká šachta s žebříkem, po kterém lze vystoupit přímo na nádvoří kláštera.

Zdroje

1. Pokorný, K.: Zahrady Strahovského kláštera. Dostupné z http://agartha.cz/html/pruzkumy/praha/strahov/index.php.
2. Přibyl, P.: Podzemní Strahovského kláštera. Dostupné z http://podzemi.xf.cz/STRAHOV/STRAHOV2.htm.

Komentáře: