Hotel Vaníček Praha

Hotel Vaníček v Praze pod Strahovem se pyšní neopakovatelnou architekturou 90. let 20. století. Sálá z něj touha po modernosti stejně jako nekvalita technického provedení.

Hotel Vaníček je opuštěný hotel zvláštní terasovité konstrukce v Praze pod Strahovem.

Historie

Hotel Vaníček byl vybudován v 90. letech 20. století Jaroslavem Vaníčkem jako opulentní soukromé ubytovací zařízení na místě dříve nelegálně postavené garáže ve svahu mezi Smíchovem a Strahovem, nad ulicí Na Hřebenkách. V roce 2004 pronajal majitel hotel společnosti Arrive-hotel a v roce 2008 si jej dále pronajala společnost Kotlass. O pouhý týden později v nepřítomnosti majitele prodal na základě (údajně zfalšované) plné moci jeho syn Jaroslav Vaníček mladší hotel (na kterém ovšem vázlo zástavní právo za úvěr poskytnutý bankou Bawag) společnosti Netezza a ta jej následně přeprodala společnosti Arni. V roce 2010 hotel zakoupila společnost Rezidence Kavčí Hory, přičemž provoz hotelu upadal až byl pro hosty definitivně uzavřen. Mezitím se původní majitel Jaroslav Vaníček začal domáhat navrácení (údajně nelegálně) prodaného hotelu a současně zažaloval o neplatnost úvěru společnost Avatar, která odkoupila zástavní právo od banky. Následně zástavní právo odkoupila společnost Vervat, která s původním majitelem pokračovala v soudním sporu. Dále vzniklo za nejasných okolností na hotelu zástavní právo společnosti DC Real. Následovala nepřehledná série vzájemných žalob a soudních sporů, z nichž vychází jako zatím poslední majitel společnost Natland Majetková, která je v roce 2019 zapsána v katastru nemovitostí. Původní vlastník se však stále domáhá navrácení hotelu a situace proto zůstává zcela nejasná.

Díky nevyjasněnému vlastnictví hotel od roku 2010 chátrá a stal se postupně sídlem narkomanů, bezdomovců a nakonec i divokých zvířat. Jako poměrně výrazná stavba na exponovaném místě se navíc hotel stal oblíbeným cílem pražských průzkumníků a pátračů.

Popis

Hotel tvoří terasovitě uspořádaná kaskáda staveb na úbočí strahovského kopce, přičemž od úrovně garáží na ulici Na Hřebenkách po nejvyšší ložnici dosahuje kaskáda sedmi podlaží s nepravidelně rozmístěnými pokoji. Hotel byl vystavěn v nezaměnitelném stylu, charakteristickém pro stavby z 90. let 20. století s ostrými tvary, prolamovanými okny, světlíky a bezúčelnými věžičkami a díky svému osudu, který vyloučil jakoukoliv rekonstrukci, patří mezi nejvýraznější stavby dané etapy v Praze. Na jeho stavu se neblaze podepisuje rovněž nekvalitní stavební provedení a materiály typické pro překotná 90. léta 20. století.

Od počátku majetkových sporů je hotel neobydlený a během desetiletí prázdnoty se stal cílem zlodějů, narkomanů, bezdomovců a nejrůznějších zvědavců, což se znatelně podepsalo na jeho stavu. Veškeré vybavení hotelu bylo rozkradeno nebo zničeno, prakticky všechny plochy jsou zasypány nepochopitelným množstvím odpadu. Obě výtahové šachty jsou zaplněny použitými oděvy, obaly, zbytky jídel a exkrementy přes výši několika pater, většina skleněných výplní je rozbitá nebo znečištěná, část hotelu vyhořela. Postupná degradace zavinila na mnoha místech zatékání a zamrzání vody ze střech, pročež lze ve 20. letech 20. století očekávat kolaps a následnou demolici zbytků již neopravitelné stavby.

Kaskádovitý hotel potřeboval dva výtahy, protože žádná šachta nemohla procházet všemi patry. Prostor před dolním výtahem si oblíbili obyvatelé okolních domů, kteří si z něj udělali divoké parkoviště.

Nápis HOTEL a stylizované písmeno V jsou smutným mementem divokých podnikatelských let na přelomu 20. a 21. století.

V nejhlubších sklepeních lze dosud nalézt listinné materiály dosvědčující, kdo byl skutečně majitelem hotelu.

Za dlouhých zimních večerů nezbývá než dumat nad tím, jak by hotel dopadl, kdyby již před deseti roky nezačal jeho pád do bahna soudních sporů. Byl by dnes přestavěn k nepoznání nebo by se snad stal jakýmsi skanzenem zbrklé architektury 90. let?

Největší sál se nacházel ve 4. poschodí, kam vedlo od spíše stísněné recepce dlouhé schodiště s proskleným stropem.

Do vyšších pater už kromě výtahu vede jen úzké lomené schodiště - směrem do svahu se nachází o metr zvýšená mezipatra. Vše zcela zničené, zakouřené, posprejované a páchnoucí.

Odvážná školačka se marně tulí ke kotli ústředního topení. Je tu mrazivá zima, život v hotelu vyhasl již před desetiletím.

Salónek nad restaurací sloužil k pořádání menších společenských akcí. Po točitém schodišti odtud bylo možné (snad při vhodných příležitostech) vystoupat rovnou do pokoje o patro výš.

Schody jako by z oka vypadly těm na dvacetiqəpikovce, jedné z nejhezčích mincí světa.

Architektuře hotelu vévodí prvky s úhly 45°, 90° a 135°.

Tvar stavby je skutečně jediněčný. Na reltivně úzké parcele se na výšku sedmi pater rozkládá několik nepravidelných teras, balkónů a zákoutí, která se navíc nikdy neopakují. Svoje kouzlo ještě znásobí při noční návštěvě.

Pokoj v nejvyšším patře nebyl z největších, ale nabízel výhled na Prahu a pankráckou skyline.

Výhled je asi to jediné, co má v kdysi luxusním hotelu stále stejnou (vysokou) úroveň.

Přes všechny nechutné nánosy hnusu a špíny má hotel Vaníček pořád svoje zvláštní kouzlo. Ponejvíc v mrazivé noci, kdy nad tichými strahovskými zahradami plují rychlá, městem ozářená oblaka.

Zdroje

1. Hrábek, L.: GALERIE: Ponuré chodby, odpadky a točité schody. Hororový hotel v centru. Dostupné z https://www.metro.cz/galerie-ponure-chodby-odpadky-a-tocite-schody-hororovy-hotel-v-centru-1ej-/praha.aspx?c=a140722_154453_co-se-deje_rab.
2. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2017 č. j. 96 ICM 444/2014-207 (MSPH 96 INS 28122/2013).
3. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2017 č.j. 196 ICm 352/2014-276 (MSPH 96 INS 28122/2013).

Komentáře: